Rok utekl jako voda, obligátní poslední sobota v měsíci červnu zaťukala na dveře a to byl signál pro všechny pamětníky slavných házenkářských generací si opět připomenout chvíle, kdy si na dva roky změnili trvalé bydliště na město uranu a sídla vojenských objektů. Je pravdou, že dnes všichni o několik desítek let starší, bujarou kštici vystřídala prořídlá vlasová pokrývka, ve většině případů zbarvená světlejšími odstíny, ale ve své podstatě všichni psychicky stále v pořádku a svěží pamětí, což v takovýchto případech, kdy se téma rozhovorů většinou stáčí pohledem do minulosti, je nesmírná výhoda pro každého jedince.
Stejně tomu bylo i tentokrát, kdy jsme společně vzpomínali na nezapomenutelného strůjce úspěchů příbramské Dukly s vrozenými velitelskými schopnosti a důsledností k naplnění svých představ. Pochopitelně, že stejné vzpomínky patřily i těm, kteří se tohoto okamžiku nedožili a postupně se téma výměny názorů a vzpomínek přesunulo do oblasti zážitků z doby, kdy naše těla překrývalo khaki sukno a hlavu zdobila elegantní lodička.
Hodně času zabraly diskuse o složení družstva pro každou generaci, což mělo patřičný náboj a téměř nikdo neregistroval, že čas utekl opravdu jako voda a pozvolna nadešel čas rozloučení.
Všichni unisono se však dohodli, že takovou atmosféru je třeba opět po roce zopakovat a podpořili své tvrzení jediným přáním, abychom se opět sešli v plné sestavě. Autor: Petr Tausche
